1000px-map_of_usa_me.svg.png Historie plemene Maine Coon

Jde původně o plemeno americké (severní Amerika, stát Maine), což už ostatně napovídá samotné jméno plemene. Jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent... kde díky čistému a chladnému podnebí má za následek jejich polodlouhou odolnou srst a její přírodní "divoký" vzhled. Stát Maine a jeho přímořská města mají za následek vznik tohoto plemene. Díky námořníkům, kteří na svých lodích vozili domácí mazlíčky pro potěchu svých rodin. Námořníci s velkou oblibou v různých koutech světa kupovali různé domácí mazlíčky a měli velký vliv na vývoj tohoto plemene. Mazlíčci námořníků mnohdy zůstaly v přímořských městech a staly se místními starousedlíky. Díky těmto kočkám a  pářením s místními kočkami cca před 200 lety vznikl název maine cats (mainské kočky, jak jim obyvatelé říkali). Vzhledem k  oblíbenosti se časem dostaly mainské kočky i do vnitrozemí. Mainské kočky žily na statcích, dlouhou dobu byly s oblibou využívané jako "pracovní kočky" v boji proti hlodavcům. Až roku 1865 se k názvu Maine přidal i název Coon. Historie plemene je zapsaná paní F.R. Pierse (američanka ze státu Maine) v kapitole knihy koček (The Book of the Cat) autorky F.Simpson. Kniha vyšla roku 1903. Zde paní Pierse popisuje své zkušenosti s Mainskými kočkami. Kniha i v dnešní době slouží pro chovatele i milovníky koček po celém světě.

Poprvé byly mainské kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno. Roku 1895 se Maine Coon stal vítězem výstavy v Madison Square garden. Od konce století však zájem o toto plemeno postupně upadal, hlavním důvodem byl patrně dovoz perských koček do USA. Teprve v padesátých letech bylo zásluhou amerického klubu chovatelů mainských mývalích koček (Central Maine Coon Cat Club) plemeno znovu prošlechtěno. Další podporu získalo plemeno po založení Asociace chovatelů a příznivců mainských mývalích koček (Maine Coon Breeders and Fanciers Asociation) v roce 1976. Tentýž rok bylo plemeno oficiálně uznáno.

Toto plemeno bylo v průběhu let importováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu.

 

 

Charakter
Zajímavostí Mainských Mývalích koček je jejich pomalý vývoj. Dospívají až kolem 3 - 4 roku, někteří jedinci i později. Čím jsou starší, tím jsou vyzrálejší a krásnější :o) Mají velice příjemnou a přátelskou  povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci. Dal by se charakterirovat jako kočky přátelské, společenské a dobře naladěné. S lidmi jsou schopny navázat velmi pevný vztah. Mají rády děti. Mainské mývalí kočky většinou bývají velice umazlené, jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě, každá kočka je svou povahou jedinečná, a tak se i mezi nimi najdou takové, které dávají přednost nikoliv chování v náručí majitele, ale spíše uvelebení se v jeho těsné blízkosti. Ráda se zapojí do všech aktivit svého majitele. Jsou velmi hravé a jejich hravost jim vydrží po celý jeejich život. Jsou velice dobře přizpůsobivé prostředí, ale potřebují hodně zábavy, jelikož jsou hravé a zvídavé. Velice dobře se snáší s ostatními kočkami, dokonce i se psy. Nejsou to samotáři, samotou trpí (tyto kočky k sobě potřebuji alespoň jednoho zvířecího kamaráda... a je jedno, jestli je to kočička nebo pejsek.)

Typické rysy


Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná. Je obzvláště velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 metr. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy - až 12 kg. Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná hmotnost je kolem 6 a 7 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (způsobuje tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše, a na ocase. Ocas je na kočičkách dominantní. Je stejně dlouhý jako jejich tělo. Přestože má polodlouhý kožich a nevyžaduje tolik kartáčování, pravidelná péče je však důležitá. Jejich srst není tolik náchylná k plstnatění. Je to však hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. U tohoto plemene je akceptovatelná skoro každá barva a vzor. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností u těchto koček je jejich mňoukání.
 

 

Hlava Střední velikost, v délce i šířce, čtvercovitý čenich. Lícní kosti vyvýšené. Nos má být střední délky,bez zlomu či hrbolu, s jemnou vydutou křivkou. Brada je pevná, ve svislé linii s nosem a horním rtem.


Uši Velké, široké v nasazení, mírně se zbíhající ke špičkám. Štětičky jsou velice žádoucí, chloupky v ušních boltcích přesahují přes zevní okraj uší ven.

 
Tělo  -  Dlouhé, svalnaté, se silnou kostrou a širokým hrudníkem.

Nohy  - 
Mohutné, středně dlouhé nohy. Tlapky velké, kulaté, s chomáčky mezi polštářky. Pět prstů vepředu, čtyři prsty vzadu.
 
Ocas Dominantní, stejně dlouhý jako tělo (počítáno od konce zadku k ramenům), široký v nasazení, sbíhá se do špičky. Srst na ocase je dlouhá, vlající a splývavá.

Srst  -  Srst na ramenou je krátká, délka srsti se postupně prodlužuje podél boků a zad. Bříško je hodně zarostlé. Kožich je jemný, ale hustý, přiléhavý k tělu. Mainské mývalí kočky mívají tzv. "límec" kolem krku (srst zde bývá většinou delší a jinak zbarvená). Límec začíná u kořene uší.

TOPlist