Kočka‚ těhotenství a dítě

Ve chvíli, kdy žena otěhotní, strhne se vždy kolem ní vášnivá debata na téma jakými všemi způsoby může kočka ohrozit ještě nenarozené dítě, miminko nebo třeba batole. Největšími hysterickými vymýtači kočičího ďábla bývají lidé, kteří nikdy doma žádné zvíře neměli. Zvedají varovný prst a vykřikují něco o toxoplazmóze, potratu, zalehnutí dítěte kočkou v postýlce, o poškrábání a vyškrábaných očičkách.

 

Největším strašák nastávající maminky je nákaza toxoplazmózou. Ano, toxoplazmóza opravdu může vážně ohrozit zdraví dítěte. Ale pokud už ji stejně jako většina národa v sobě máte, je vaše dítě mimo nebezpečí. Riziková je nákaza v průběhu těhotenství – tehdy může způsobit těžké poškození plodu, případně vést i k potratu. Jedním z přenašečů jsou kočky (přesněji jejich 48 hodin staré výkaly), mnohem běžnější formou nákazy je ale špatně umytá zelenina nebo nedostatečně tepelně zpracované maso. Přitom stačí dodržovat základní hygienické návyky.

Co dalšího může dítě od kočky chytit? Pokud žije vaše kočka pouze v bytě a je pravidelně odčervovaná, tak vlastně asi nic.

Takže to vlastně není tak strašné. Základem je hygiena. Mýt si ruce a dítě k tomu také vést. Nepřehánět to, nestresovat se. Důležité je ji dvakrát do roka odčervit pro případ, že by náhodou chytla nějaké ty červíky konzumací syrového masa. Pokud vaše kočka chodí ven, odčervujte ji čtyřikrát ročně a hlídejte, zda nemá blechy ( jako prevence proti blechám je antiparazitikum)

Zkuste si teď vzít tužku a papír a sepsat všechny choroby, parazity a úrazy, které vás jako dítě potkaly. Tak a teď popřemýšlejte, kde jste k nim přišli. Vši, roupy, zarděnky, chřipku, angínu a spoustu dalších si zpravidla přinese dítě ze školy nebo školky. Znamená to, že dítě nebudeme pouštět mezi jeho vrstevníky? A co teprve všechna ta rozbitá kolena a štípance od komárů? Chceme přece, aby náš potomek měl krásné dětství, spoustu nezapomenutelných zážitků a to se bez nějakého toho škrábance a rukou od bláta občas neobejde. Proti tomu všemu je kočičí chlup v kašičce úplná banalita.


Zajímavé je, že zatímco leckterá budoucí maminka bere soužití rodiny a kočky s klidem, muž, babička, tchýně,.... šílí. Funkce otce znamená obrovskou zodpovědnost, a tak někdy převládne potřeba chránit nad realistickým pohledem na věc. „Moc bych chtěla kočku, ale přítel by mě hnal, nechce u naší téměř 5-ti měsíční dcery vidět žádné zvíře“. Podobná povzdechnutí slyší člověk poměrně často. Útulky jsou plné koček, které dali pryč úzkostliví rodiče čistě z preventivních důvodů.

Kočka a postýlka:  Kočky občas do postýlky vlezou, ale spí většinou na druhém konci. Pro Váš klid ze začátku kočky cca na tři měsíce na noc vykázat z ložnice. Někdo se bojí, že kočka na dítě lehne nebo ze žárlivosti zaútočí. Některé starší kočičí dámy nesou přírůstek v rodině trošku špatně. Reagují však spíše podrážděností vůči majiteli než agresí vůči dítěti. Nejčastějším vyjádření nelibosti bývá vyhýbání, nebo protestem je třeba počůraný gauč. Nezapomínejte se tedy věnovat i své kočce, nebude se pak cítit odstrčená a časem zjistí, že jí vyrůstá nový kamarád na mazlení. Občasný škrábanec při zjišťování, co všechno si kočka nechá líbit, není žádná tragédie. Rychle se zahojí a dítě pochopí, že kočka není hračka.

A pak tu máme strach z alergie. Ta patří k nejrozšířenějším civilizačním chorobám dneška a mnozí rodiče se drží názoru, že pokud dítě budou držet dál od zvířat, zabrání jejímu vzniku. Snažte se dodržovat základní hygienické návyky, ale rozhodně rezolutně nebraňte dítěti v kontaktu. Alergeny jsou stejně všude, tak spíš sledujeme, jestli prcek na něco nereaguje podrážděním.

Jak vidíte, soužití kočky a dítěte je vlastně docela snadná záležitost. Nezdá se vám? Nemluvě o tom, že dítě, které žije v domácnosti se zvířaty, si k nim vypěstuje vztah. Dítě zvyklé na zvíře je citlivější, naučí se chápat, že i zvířata cítí.

 

TOPlist